Luboši, prozraď nám jak ses dostal k běhání?

Od mala má rád přírodu, každý víkend jsme jezdili někam do lesů. Běhání mi nikdy nedělalo problémy, nejdříve jsem běhal jen tak pro radost, v 15 mě spolužáci přivedli k orienťáku. Po studiích jsme se přestěhovali z Prahy do ČB. Trochu mi zde vadilo, že je daleko do lesa, tak mi nezbylo než si najít nějaké stezky okolo rybníků, kde se dalo běhat po krásných stezkách pod stromy po hrázích, později jsem doběhl někam do lesa, tam si zaběhal, a pak zase zpátky. Nemusím silniční běhy a protože mám rád přírodu, běhání a orienťák, nebylo daleko k tomu vyzkoušet delší běhy v přírodě, rogaining a další outdoorové aktivity. Nyní bydlíme na okraji ČB, do přírody mám blízko. Pracuji ve státní správě a přestože se to někomu nemusí zdát, moje práce je dosti psychicky náročná. Běhání v přírodě je proto pro mě velmi dobrá relaxace.

Jak se připravuješ na horský maratón, absolvuješ přípravné závody?

Na Horský maratón se nijak zvlášť nepřipravuji, jen si vždy na podzim řeknu, že musím přes zimu něco naběhat. Dopadne to většinou tak, že se o to snažím na poslední chvíli v únoru a březnu. Vždy ale mám za sebou alespoň několik delších běhů o délce přes 2 hodiny. Rozhodně nechodím na žádné přípravné závody, snad s výjimkou tradičního předsilvestrovského běhu z ČK přes Kleť do Litvínovic.

Máš zkušenost z podobného závodu u nás nebo v zahraničí?

Podobným závodem, který jsem absolvoval je již zmiňovaný přeběh z ČK do ČB. Také se tradičně účastním podzimních HROBů a v létě 24 hodinových rogainingů. V zahraničí jsem nic takového ještě neběžel, delší dobu však pošilhávám o běhu po kopích okolo Lince (cca 55 km).

Jakou část HM máš nejraději a kterou nemáš vůbec rád, prožíváš při závodě krize?

Na trati nemám žádné vyloženě oblíbené či neoblíbené úseky. Po startu bývá trochu depresivní, jak všichni vyrazí jako chrti, ale jde o to se hned neutavit. Líbí se mi úvodní část okolo potoka, potom i stoupání do sedla Kohouta a seběh z něj. Další skalnatá část a dlouhý běh po cestě na louky před Benešovem mě nijak neoslovuje. Naopak na závěrečnou po loukách před Benešovem se docela těším a to z několika důvodů – z luk je zpravidla pěkný výhled do krajiny a taky se blíží občerstvení . V druhé půli pak mám vždy respekt z vrcholu na Kuní, tam nikdy netuším, jak se ta červená vine. To samé na seběhu z Kraví hory. Ze seběhů mám také obavy pokud je namrznuto a ještě hůře, když je na tom sněžný poprašek. Krizi na trati mám snad vždy, záleží na tom v které části a jak velkou. Myslím si, že jsem běh běžel už tolikrát, takže velmi dobře vím, do čeho jdu a podle toho se snažím i běžet. Zásadou je se prostě nikde neuštvat. Celé je to o tom, poprat se s tím a užít si to tak, aby mi bylo dobře i cíli .

Co jíš a piješ při závodě?

Jídlo na závod jsem už docela odladil, zpravidla si beru gel Enduro, potom nějaké sušenky BeBe, čokoládu a hroznový cukr. Samozřejmostí jsou tablety s hořčíkem. S pitím je to horší, protože vždy, když si myslím, že jsem na to konečně přišel, tak mi pití naprosto nesedne. Asi nejmenší problémy mi dělá neperlivá Magnézka nebo Korunní. Ale asi se budu muset naučit na nějaký jonťák. Vše potřebné si beru s sebou, někdy jen do ledvinky, někdy mám Camelbag, to zpravidla dle počasí. Navíc je v Benešově oficiální občerstvovačka a taky tam vždy stojí připravená moje Alča se vším potřebným, včetně horkého čaje.

Změnil bys něco na trati nebo na občerstvení?

Na trati bych asi nic neměnil, takto mi to vyhovuje. Pravda, pro můj doprovod je to složitější, protože Alča je se mnou jednak na startu, pak na mě čeká v Benešově a nakonec i v cíli na Hojné Vodě. Asi jsem konzervativní – takto se to běhalo, tak proč trať měnit.

Jaký cíl máš pro tento rok?

Mým letošním cílem je jako obvykle doběhnout v pohodě, užít si to, nijak se přitom netrápit. No, ne vždy se mi to takto povede, tak proč by to nemělo letos vyjít. Dost také záleží na počasí, vhodném oblečení a především dostatečném tréninku.

Nejdříve jsem si myslel, že ti odpovím během 5 minut, ale odpovědi mi zabraly mnohem delší dobu. Něco mi zabraly „vhodné“ formulace. Co mě ale překvapilo a znepokojilo, bylo, že když jsem se zamýšlel nad otázkami a běháním, tak jsem našel víc důvodů proč něco nedělat či neudělat, než dělat. To je docela špatné. Až mě z toho zamrazilo…

Děkuji za rozhovor

Vojto, prozraď nám něco o sobě.

VŠ, 55 let, Orientační běžec od r. 1974 (kluby Modřanské strojírny, Meteor Kačerov, KOB Temelín a v současnosti SK Technik ČB). Od r. 2007 jsem podlehl kouzlu dogtrekkingu a pravidelně se se svými psy účastním akcí seriálu mistrovství ČR v kategorii LONG, t.j. tratě okolo 100 km. Absolvujeme obvykle 6-7 dogtreků za rok. Od té doby je OB můj sport č.2, takže kryjí-li se termíny, což se stává často, má přednost DT.

Zaměstnání technik elektrárenský již 23 let, bydlím v Lišově u ČB. Manželka Alena rovněž od r. 2009 chodí dogtreky, máme to jako rodinné víkendové akce. Děti se doma moc nevyskytují; Šárka pracuje v Praze, Martina studuje v Praze a Eliška studuje ve Francii.

Jak se připravuješ na horský maratón, absolvuješ přípravné závody?

Každý den se psy absolvuju asi 6 až 12 km odpolední trénink. Střídáme běh, běžky když to jde, chůzi a koloběžku. Mohu uvést absolvované km za leden 2011: běžky 41 km, běh 126 km, chůze 82 km a koloběžka 36 km. Leden se vydařil, jiné měsíce bývají slabší.

Máš zkušenost z podobného závodu u nás nebo v zahraničí?

3x jsem absolvoval desetietapový závod se psy, který pořádá Roman Baláž (2x Beskydy a loni to bylo v Kořenově na hranici mezi Krkonošema a Jizerkama). Celková délka bývá kolem 220 km za 8 dní, ale tam neběhám, stačí chůze. Užíváme si dovolenou.  3x jsem se zúčastnil podzimního jednodenního dogtrekkingu va Zvánovicích u Prahy, který má délku trati cca 45 km a ten jsem běžel v čase okolo 6 hodin.

Jakou část závodu našeho závodu máš nejraději a kterou nemáš vůbec rád, prožíváš při závodě krize?

Mám rád start a manifestační běh přes Sviny ke Trojici. Pak se pole roztáhne a běží se po menších skupinkách. V údolí Klenského potoka před Slavčí mám rád tu studánku, kde se vždycky napijeme a díky ní první část trati ze T.Svin do Benešova běžím nalehko bez batůžku s pitím. Za Slavčí se běží asi 2 km po silnici, naštěstí tam moc aut nejezdí. Ale tato část až do Dobrkovské Lhotky je trochu pakárna. Pak následuje výstup do sedla Kohouta (louky a les), tam se mi nelíbí, že musíme do kopce, ale příroda je pěkná. Následuje nádherná část Myslivna – Slepice – Předlesí a po loukách do Benešova nad Černou. Tuto část mám nejradši. Na Slepici mívám problém s orientací, loni jsem tam minutu hledal kudy dál. Po občerstvovačce v Benešově na náměstí následuje druhá půlka, kterou bych charakterizoval dle Churchilla: krev – pot – slzy. Psa už nebaví táhnout, takže běžíme často vedle sebe a nepomáhá mi. Jsou tam čtyři výstupy (Zaječí vrch, Cikánský vrch, Kuní a Kraví hora). Tam se do kopce plazím a na rovinkách a sebězích se přemlouvám k běhu. Že bych tam pociťoval nějakou radost z pohybu, to bych lhal. Tam se dostavují křeče do lýtek. Jediná myšlenka je dokončit a v cíli si dát jídlo a pivo. Druhá část závodu je sice kratší (15 km) , ale fyzicky náročnější. Poslední orientační problém mívám na seběhu z Kraví hory od rozhledny lesem po zelené značce. Už 2x jsem se odchýlil od značky doprava, naštěstí to jistí dole vrstevnicová cesta, po které se k parkovišti a na Hojnou vodu nakonec dostanu.

Co jíš a piješ při závodě?

Vybíhám bez camelbagu, na 9. km piju vodu ze studánky před Slavčí. V Benešově se najím a napiju (houska se šunkou, banán, prostě co mi dají), nasadím camelbag s ionťákem, karbošnekem a tatrankou. S tím vydržím do cíle

Změnil bys něco na trati nebo na občerstvení?

Trať je skvělá, určitě bych neměnil ani metr. Ale mám podezření, že ne všichni účastníci lezou přes skalnaté vrcholy. Pro větší regulérnost bych byl rád, kdyby na vrcholech, které se dají snadno oběhnout po vrstevnici, byly kontrolní kleště. Mám na mysli Slepici, Kuní horu a Kraví horu

Jaký cíl máš pro tento rok?

Letos se cítím hodně dobře, myslím že každoroční cíl doběhnout změním na doběhnout ve svém rekordu. A ten mám myslím 3:52 z roku 2007, ale nejsem si zcela jist, budu se muset podívat do výsledků. To byl ten ročník po Kyrilovi, kdy se nešlo dostat na Slepici a ostatní vrchy byly samý polom. Takže cíl je aspoň o minutu překonat svůj rekord.
Naši 3 psi plemene STP (Středoevropský turistický pes) se na závod připravují a moc se těší.

Děkuji za rozhovor

Právě trochu marodím. Nalokal jsem se při běhání čerstvého vzduchu a pak se dodělal při plavání nebo spíš po něm, opět jsem se nalokal čerstvého vzduchu. Takže příprava právě nic moc. Vlastně žádná. Jako přípravu mám jediný závod: Silvestrovský běh. Rád bych  2x týdně běhal trasa 7 km – více nestihnu. Ale to stačí, protože na maratonu chodím pouze dětskou verzi.

 Máš zkušenost z podobného závodu u nás nebo v zahraničí?

Ne

Jakou část HM máš nejraději a kterou nemáš vůbec rád, prožíváš při závodě krize?

Nejraději mám start a prvních 200 m. Je to z kopce a kdyby tam nebyl asfalt, tak to nemá chybu. Navíc všem stačím, jednou jsem byl i včele a ti co mne neznají, myslí, že jsem asi borec. Pak přijde protisvah a většina, kromě začátečníků, mi zpravidla uteče.

Nemám vůbec rád– nemám takové místo. Většinou závodím sám se sebou, kromě startu – viz výše. Jedna z mála věcí, kterou při běhání umím, je rozvrhnout si tempo. A to je, když jsem sám. Pak nemám nejhorší místo. Pokud však závodím déle jak 200 m po startu, tak mne zpravidla někdo z ostatních utaví. No já se vlastně utavím sám.

S čím mám problém – bojím se, že mne při závodě chytnou záda. To je pak na zabalení. Nohy to zvládly vždycky.

Co mám nejraději – když běží někdo jako já. Pak se trochu pohecujem lehce zrychlíme, pohekáme, ale doběhneme celí. Zpravidla ten druhý toho má plná řídítka jako já. A je mi jedno, jestli mu to v cíli naklepu nebo on mně.

Krize – byla vždy. Když mne chytnou záda, ták mám strach a vztek, že to nedoběhnu.

Co jíš a piješ při závodě:

To je přesně to, co neumím. Tatranku nebo Snikers a dvojdeci pitíčka v krabičce. Možná je to správně, což já vím.

Změnil bys něco na trati nebo na občerstvení:

Trať ne, je to tradice. Kdyby mne někdo zásobil tím nutným, co závodník během závodu potřebuje. (Touto myšlenkou nemám na mysli, že by se měli zřizovat nové občerstvovací stanoviště.)

.

 Jaký cíl máš pro tento rok:

Přežít zdravý a donutit se alespoň 2x týdně trénovat..

P.S.

Příběh z mého prvního nebo druhého maratonu zde: V táhlém kopci na široké lesní cestě před Kuní horou mě doběhla mladá maminka na mateřské. Začala si se mnou povídat. Ahoj, jak se máš, jak trénuješ? To jsi dobrej. Z mé strany to byl spíše pokus o konverzaci, nehekal jsem jen proto, že jsem se styděl. Pak jsme vyběhli na rovinu a byla v pr….. , no dobrá pryč.

Děkuji za rozhovor.

Patriot, který nechyběl na žádném z ročníků Horského maratónu / HM / a webmaster našich stránek. Pracuje jako technik na JE Temelín, bydlí na samotě u lesa s manželkou a s dvěma dcerami, které se letos také chystají na HM.

Jak se připravuješ na horský maratón, absolvuješ přípravné závody?

Každý rok si říkám, že musím začít včas trénovat a každý rok to nějak nevyjde, takže příprava je většinou jen psychická. Přípravné závody neběhám.

Máš zkušenost z podobného závodu u nás nebo v zahraničí?

Ne, HM je přeci neopakovatelný.

Jakou část HM máš nejraději a kterou nemáš vůbec rád, prožíváš při závodě krize?

Nejraději mám samozřejmě cílovou rovinku. Nejméně rád mám tu část od Benešova na Kraví horu, kde mi moje tělo důrazně říká, abych už přestal s tím, co zrovna dělám. Jako nejúčinnější metodu, jak mne zastavit, používá tělo křeče do stehen a lýtek. Jiné krize nemám, tohle docela stačí.

Co jíš a piješ při závodě?

Míchám si speciální nápoj z čaje, citronu, medu a trochu soli, ale zatím proti křečím nepomáhá. Jím čokoládu, sušenky, hroznový cukr, na občerstvení banány, pomeranče a rozinky.

Změnil bys něco na trati nebo na občerstvení?

Ne, jsem spokojen, trať i občerstvení je perfektní.

Jaký cíl máš pro tento rok?

Dostat se pod 3,5 hodiny, jako ostatně každý rok. Tak uvidíme.

Děkuji za rozhovor a přeji ti ať ti to vyjde.