Horský maraton očima Ládi Kučery

„Zveme všechny příznivce silných zážitků“ – tak lákají pořadatelé ze Sportcentra Novohradské hory závodníky na Horský maraton. A mají pravdu, každý, kdo zdolal trať z Trhových Svinů do Hojné Vody v Novohradských horách, může potvrdit, že to je opravdu mimořádný zážitek.
V neděli 29. března letošního roku z Trhových Svinů startoval již 17. ročník Horského maratonu. Na trasu 32 km dlouhou s převýšením 1200 m se vydalo 61 mužů a 5 odvážných žen, což představuje rekordní počet startujících v celé historii závodu. Kromě jednotlivců běžely také čtyři štafety a dva muži se psy v rámci Canis crosu. Kromě této trasy startovali také závodníci na poloviční trati z Benešova nad Černou, která na 14 km zdolává převýšení 600 m.
Silné zážitky zřejmě lákají silné osobnosti, a tak se každý rokem schází více a více běžců dychtivých poměřit svoji vytrvalost. Letos se sešla opravdu silná sestava. Na trase 32 km v čase 2:32:04, druhém nejlepším v celé historii závodu, zvítězil Jan Fujáček, který jako svůj mateřský oddíl uvedl blog „klacky.cz“. Chtělo by se říci společně s klasikem: „…zřejmě slušnej oddíl“, protože ještě Petr Bašus, člen klacky.cz, zaběhl tuto trať pod tři hodiny.
Celkem rekordních devatenáct závodníků se vešlo do času 3 hodiny, z nich pět závodníků těch 32 km zaběhlo pod dvě a tři čtvrtě hodiny.
Pro některé běžce možná čas 2:32 hod na 32 km nevypadá nijak úchvatně, dokud se ovšem nepodívají na výškový profil trati a nejlépe na snímky z horských úseků. Téměř celá trasa se běží po červené turistické značce, což jsou, jak známo, ty nejnáročnější turistické cesty. Z Trhových Svinů se trať zpočátku sice zvedá jen mírně, pak opět klesá do údolí Klenského potoka, ale za Dobrkovskou Lhotkou už začíná opravdový horský výstup – výšvih ze 600 na 860 m n.m. Pak už lesní cesty střídají téměř horolezecké vložky při výstupu na Vysoký kámen, následované prudkým klesáním po kamenech a kořenech. Profil trati se potom trochu vyrovnává a do Benešova nad Černou nabídne běžcům několik odpočinkových kilometrů. Po občerstvení v Benešově však přijdou další kopce, další šplhání po kamenech, další riskantní seběhy, přelézání padlých stromů a opatrné slézání po kluzkých kamenech. Je to vskutku nefalšovaná červená značka pro otrlé turisty přes Zaječí a Cikánský vrch a závěrečné výstupy na 900 m n.m. na Kuní a Kraví hory pak vysají poslední zbytky sil. Seběh z Kraví hory a poslední úsek po silnici do cíle u hospody v Hojné Vodě je pak taková odměna za všechno to utrpení.
Není sporu o tom, že kdo tento profil dokáže běžet v průměrném tempu kolem 4:40 na kilometr, zaslouží opravdové uznání.
Ale uznání si zaslouží i všichni ostatní, kteří tento náročný a krásný závod doběhnou, Protože všichni musí vystoupat na každý kopec na trati, všichni si sáhnou na dno, všechny po 25 kilometrech bolí každý další další krok. A jistě mnohý běžec si ve druhé polovině trati říká – proč já to vlastně dělám? Aby po doběhu do cíle, a je úplně jedno v jakém čase, úplně vyčerpaný, ale s pocitem, že to zase dokázal, si mohl říci – proto!